V berounském Muzeu Českého krasu se ve čtvrtek 5. března 2020 uskutečnila slavnostní vernisáž výstavy "Komenského ORBIS PICTUS očima Václava Sokola". Autor zde prezentovval především ilustrace k novému vydání Komenského knihy z nakladatelství Machart, ale i svoji aktuální volnou tvorbu.

 

JAN AMOS KOMENSKÝ

V myšlenkově bouřlivém období 17. století, kdy tehdejší moderní svět stál na prahu zcela nových výzev, zámořských objevů, hlubokých společenských změn a válečných konfliktů, hledal tento neúnavný vyslanec české reformace cestu k všenápravě lidstva skrze povznesení lidského ducha. Mezi více než stovkou jeho spisů teologických, filosofických, didaktických se celosvětově nejproslulejším stala skromná a ryze praktická kniha, kterou věnoval těm nejmenším – ORBIS PICTUS, Svět v obrazech.

K reformě vzdělávání přivedla Komenského vlastní špatná zkušenost z dětství. Neváhal se však poučit v cizině. Při studiu v Německu pečlivě sledoval, čemu a jak se vyučuje, cestoval po Evropě. Z Heidelbergu pak šel domů pěšky. Brzy se mladý teolog stal kazatelem protestantské Jednoty bratrské a rektorem školy ve Fulneku na Moravě. Učil a působil ve vícejazyčném prostředí, i to formovalo jeho pozdější didaktické myšlenky. Jsa ve Fulneku mezi Němci, shovívavou láskou k lidem jinojazyčným osvědčoval.

Bitva na Bílé hoře a následná třicetiletá válka přisoudila Komenskému osud utečence. Kvůli svému vyznání se musel skrývat,  po vydání Obnoveného zřízení zemského natrvalo opustit svou vlast. Spolu s dalšími členy Jednoty bratrské našel útočiště v polském Lešně. O třicet let později - v té době měl už Komenský za sebou pobyty v Anglii, Švédsku a Uhrách, kam byl zván k reformě školství - zde shořel jeho veškerý majetek včetně některých rozepsaných spisů. Jedním z nich byl slovník latinsko- český, který Komenský připravoval téměř čtyřicet let. Dalším jeho domovem byl holandský Amsterdam, kde se znovu se pouští do práce. Neztrácí naději v nápravu věcí lidských. Zde v roce 1670 umírá, v ústraní a částečně zapomenut,  podobně jako jeho soused a přítel malíř Rembrandt.

Komenského dílo bylo známé po celé Evropě, evropské školství vychází z jeho myšlenek. Škola obecná, jak nyní se uzpůsobila, není než zevrubnější provedení toho, co v didaktických spisech jeho uloženo; ba i všecka střední a vyšší studia, učené společnosti a akademie tím směrem se nesou, jímž duch jeho předčasně se  bral. Orbis pictus je vůbec nejvydávanější učebnicí všech dob.  

 

ORBIS PICTUS

Komenského ORBIS SENSUALIUM PICTUS vyšel v Norimberku v roce 1658, po následující staletí se stal živou učebnicí překládanou do desítek jazyků. V českém prostředí se jeho modernizované vydání aktivně používalo při výuce ještě po první světové válce. Nejnovější vydání nestárnoucího textu vypravilo mezi čtenáře berounské nakladatelství Machart.

Pro své žáky v Lešně sepsal Komenský učebnici latiny, Bránu jazyků. Neučí latinu biflováním citátů klasických autorů, jak bylo tehdy běžné, ale ze sedmi tisíc latinských slov, které vybral z různých oborů, sestavil tisíc vět - od jednoduchých ke složitým. Žáci si nově latinskou slovní zásobu osvojovali ve větách, které je přehledně prováděly různými oblastmi lidského poznání. Latinská slovní zásoba se tak rozšiřovala přirozenou dětskou zvídavostí, nikoli mechanickým memorováním
Komenský netušil, jak ho tato kniha v Evropě proslavila,  v kolika zemích vyšla, a jaké naděje vzbudily jeho didaktické a vševědné plány. Při audienci u teprve šestnáctileté švédské královny Kristýny však spolu mluvili latinou, kterou se královna naučila z jeho knihy.

V Orbis sensualium pictus Komenský zjednodušil texty z Brány jazyků a každá kapitola začínala obrázkem probíraného tématu. Pomocí číslic byla propojena slova s vyobrazeními. Latinský text byl doplněn mateřským, často i dalšími jazyky. Jak přirozené pro Komenského bylo, že i malé děti mohou poznávat svět v několika jazycích najednou. Orbis pictus byl nejen jazykovou učebnicí pro školáky, ale i první dětskou encyklopedií. Smyslové poznání je přitom pro Komenského důležité: Cvičíme-li smysly pečlivě tomu, aby ony rozdíl věci právě pochopily, položíme základy vší moudrosti, vší výmluvnosti i všech opatrných činů života. Máme se učit dobře pozorovat a rozlišovat, abychom díky řeči svět správně chápali a dokázali v něm správně jednat.

Orbis sensualium pictus je vyvrcholením didaktických snah autora, představuje zároveň důležitý článek jeho pansofického úsilí. Viditelný svět se Komenskému podařilo pro děti uspořádat do přehledných obrazů, kterým vládne řád daný Stvořitelem, v němž má člověk své pevné místo. Důraz je přitom kladen na aktivitu člověka, na jeho tvůrčí činnost, na jeho schopnost sebezdokonalování.

 

VÁCLAV SOKOL

Pro nové vydání Komenského „Světa v obrazech“ nakreslil  Václav Sokol šestadvacet pastelů. Kreslil je podle drobných barvotisků, kterými roku 1883 vydání Komenského knihy doplnil Sokolův pradědeček Josef Černý. Na starých ilustracích Sokola upoutala jednoduchost a přehlednost zobrazených scén. Autor současných ilustrací s respektem vzhlíží ke svým předchůdcům, přesto čtenáři předkládá nové vidění světa zachycené svým rukopisem.

Kreslíř a grafik Václav Sokol se narodil v Praze v roce 1938 v rodině architekta Jana Sokola. Maminka byla historičkou umění, jeho bratrem je filosof Jan Sokol. V letech 1953–1958 vystudoval střední výtvarnou školu. V šedesátých letech pracoval v Památníku národního písemnictví, později v propagačním oddělení podniku Stavby silnic a železnic. Podepsal Chartu 77. Své kresby uhlem a pastelem vystavoval od roku 1976 na řadě samostatných výstav v Praze a dalších českých městech, v roce 2006 pak v Českém centru v Paříži a v Kyjevě. Realizoval betlémy do kostelů v Ústí nad Orlicí a Odoleně Vodě u Prahy.

Svými ilustracemi doplnil řadu knih: Poselství Ježíšovo - výběr textů z evangelií (1969, Jan Sokol), Rozmluva o moudrosti (1983, Hryhorij Skovoroda), Čtení z Bible (1996, Jan Sokol), Tři kázání o Jonášovi (2007, Svatopluk Karásek), Chudý, který našel radost (2015, A. de la Gorce). Jako autor textů je podepsán i pod Výtvarnou čítankou (2017), která je výborem textů a recenzí o výtvarném umění.