Psát začal hned, jak přestal těžkou dětskou rukou ničivě tlačit na ocelové klapspero na žíhané násadce z krámku od paní Halbichové...
Posedlost psaním už mu zůstala. Na druhém stupni základní školy o hodinách češtiny předčítal vlastní literární pojetí daného tématu. Ohodnocení paušální, fádní, neměnné: sloh 1, pravopis 3, úprava 4. Už mu to zůstalo. V redakcích byl o jeho příspěvky upřímný zájem, i když s pravopisem zůstal na štíru. V okresních a krajských středočeských, jihočeských, východočeských i celostátních novinách, v rozhlasovém Kolotoči, v pořadech Dveře dokořán, Pozor, zákruta!, Co to je, když se řekne, v A – Z magazínu, v Naší rodině, bratislavské televizi, čas od času v německých a anglických mediích.
Na Berounsku je stále dost čtenářů, vystřihujících si po několik let jeho Berounské reminiscence. Po knížce Berounské reminiscence – Zmizelé město, se jen zaprášilo, na druhé, Sága rodu Křížů, taky v knihkupectvích prach nesedá. Žel při zhoubné povodni v srpnu 2002 se zavřela voda nad hotovými rukopisy Lidé kolem osobností a Špačkárna.
V roce 2012 představil třetí díl reminiscencí, věnovaný berounskému Závodí. O dva roky později publikoval reminiscence věnované dirigentu Václavu Talichovi. Nyní se o přízeň čtenářů ucházejí již páté reminiscence, tentokráte zaměřené na živnostnické rody z Berouna a okolí.