Po schodech do mé kanceláře v Opletalově ulici ztěžka vystoupal postarší, tak šedesátiletý muž. Byl střední postavy a měl naprosto fádní obličej, rámovaný prořídlými šedivými vlasy. Navzdory prázdninovému vedru byl oblečen do tmavého, ne právě dokonale padnoucího obleku, bílé košile a kravaty nudného vzoru, která mi, nevím proč, připomněla oděvní styl stranických činovníků let osmdesátých.

Posadili jsme se do křesílek a já nalil vodu do sklenic. Nebyl mi sympatický. Byl takový, promiňte mi ten výraz, žvanivý. Možná jste se potkali s lidmi, kteří vám neustále sdělují, že vědí, co je za oponou. Takovými jakoby náznaky. Vrství větu za větou, ale sdělení žádné. Jejich svět je někde jinde, tam vedou všechny ty nitky, které ze skrytu pohybují všehomírem. Pane, však vy víte, že já vím. Vlastně jsem si kladl otázku, jestli je úplně normální. Namluvil toho hodně, mluvil česky a spisovně, ale když se teď snažím vzpomenout si na obsah jeho sdělení, mám v hlavě naprostou mlhu. Pak sáhl do veliké kožené aktovky, kterou měl s sebou, a podal mi tlustou složku v hnědé obálce. Byl to rukopis jeho románu...

Ten člověk se mi už nikdy neozval. Jeho číslo jsem neměl v mobilu uloženo, dohledal bych je ale přes esemes, mobil jsem však mezitím ztratil cestou z bujaré svatební veselice svého známého právníka. Protože mi přišlo škoda, abyste byli na mořské pláži ochuzeni o toto bizarní dílko, rozhodl jsem se je vydat.

Předpokládám, že se mi autor této knihy, který se v rukopise skryl za pseudonym Melchior Kotnowski, ozve a já mu budu moci předložit k úhradě výslednou ztrátu tohoto vydavatelského dobrodružství. Neboť jeho je autorská sláva, stejně jako finanční výsledek tohoto podniku.

 

Pavel E. J. Gergel, autor předmluvy, editor